Zámecké voliéry

Kanár je prvním drobným ptákem, který byl v Evropě zdomácněn. Další druhy malých ptáků začaly být v zajetí cílevědomě množeny o téměř čtyři století později. Divoký kanár – zelený ptáček s jásavým zpěvem – má domov na Kanárských ostrovech. Ke konci 15. století byly tyto ostrovy ovládnuty Španěly, kteří začali odchycené kanáří samečky dovážet do Evropy. Protože poptávka po kanárech prudce rostla, brzy začali být kanáři odchováváni v zajetí. S postupující domestikací se objevovaly nové odchylky – mutace: týkaly se barvy a tvaru per (zkadeřenost, chocholka), velikosti a tvaru postavy, v neposlední řadě pak zpěvu. Na různých místech západní, jižní a střední Evropy tak souběžně vznikala plemena tří různých chovatelských směrů: kanárů zpěvných, barevných a postavových.

Jedná se o obyvatele lesů, savan a palmových hájů východní a severní Bolívie, východní Brazílie, Paraguaye a severní Argentiny. Amazoňan modročelý je 38 cm velký, převážně zelený papoušek. Má tmavý zobák, modrá pera na čele (díky kterým získal i svůj český název) a žluté zbarvení na tvářích a temeni. Poměr modrého a žlutého zbarvení je však mezi jednotlivými ptáky značně variabilní. Mezi pohlavími není vyvinut žádný patrný sexuální dimorfismus, mladí ptáci jsou pak v porovnání s dospělci jednotvárnějšího zbarvení a mají tmavé duhovky. Mají sklon k tloustnutí. Tvoří trvalé páry a hnízdí v dutinách stromů, kam klade 3-5 bílých, oválných, asi 38x30 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice po dobu 27 dnů. Mláďata hnízdo opouští po 60 dnech. Létat umějí, ale jsou to stromoví ptáci-radši šplhají.

Středně velký australský papoušek, který patří mezi četněji chované exoty v českých voliérách. Pozná se podle nádherné zelené barvy. Samec je pestřeji zbarven a má výraznější kresbu. Hlava u samečka je intenzivně zelená a jeho křídla jsou sytěji červená než u samiček. Vrchní krovky ocasní a celá spodní část světle žlutozelená, lopatky a horní část zad jsou černé a na krovkách ramenních přechází do tmavě zelené. Samičky nemají tak pestré zbarvení. Mladí ptáci se spíše podobají matce. Dorůstá délky 32 cm a hmotnosti do 140 g.

Alexandr malý, známý též pod názvem alexander malý, vybarvený pták z čeledi papouškovití (Psittacidae). Měří 40–41 cm a váží zhruba 140 g. Samicím chybí růžový límec, černá kresba v obličeji a mají kratší ocasní pera. Jeho původní domovinou je Asie, ale byl vysazen i v Evropě a Americe, kde je považován za invazivní druh.

Žako liberijský je oproti žaku velkému menší a celkově tmavší. Nejmarkantnější rozdíly jsou ve zbarvení ocasu, který je u žaka liberijského spíše kaštanové barvy, kdežto u žaka velkého je jasně červený až purpurový. Dorůstá délky 25 až 30 cm a hmotnosti do 400 gramů. Ve volné přírodě se vyskytuje na území západní Afriky – od Guinejského zálivu přes Sierra Leone a Jižní Mali po jihovýchod Pobřeží slonoviny.  

Kombinace pestrých, veselých barev rozzáří každý den, i kdyby bylo sebevíc pochmurně. Rozela pestrá zaplní celou voliéru, protože velice ráda létá a vydá i za víc papoušků co se hluku týče, jelikož má i velice silný hlas. Křičí zejména v případě, kdy se poleká, nebo je s něčím nespokojená. V opačném případě umí příjemně pobrukovat. Tento druh papouška má rád pohyb, miluje létání i koupání. Rozela pestrá je velice odolný papoušek, kterému nevadí ani chladnější počasí.

Hned po rosele pestré se jedná o druhou nejčastěji chovanou roselu v ČR, a bezesporu k nejkrásněji zbarveným australským papouškům. Velikostně je zavalitější a mohutnější než její blízký příbuzný rosela pestrá. Celý rod Platycercus jsou vynikajícími letci a obratnými šplhavci. Pennanti nejsou výjimkou, proto jim poskytneme dostatečně dlouhou voliéru. Jen v takové můžeme pozorovat jejich plachtivý let s dokonalou a rychlou změnou směru. Rozdíl je mezi oběma pohlavími dobře znatelný. Samec se pozná podle celkově mohutnější postavy a má hranatější tvar hlavy.

Jedná se o středně velkého papouška, který se volně vyskytuje v Austrálii. Žije v páru i hejnu. Je považován za jednoho z nejlepších letců v Austrálii. Nejraději má lesy nebo křovinatý terén. Papoušek horský neboli papoušek kouřový je velice klidný a i když je poměrně velký, není nikterak hlasitý. Bez problémů se snese s jinými papoušky a ptáky jako jsou čínské křepelky, chůvičky nebo holoubci diamantoví. Po celý rok ho můžeme chovat venku ve voliéře, jelikož je to velice odolný papoušek. 

Patří spíše k menším druhům agapornisů. Dosahují délky pouze kolem 14-15cm. Existuje celá řada barevných mutací agapornisů fišeri jako například světle modrá, světle žlutá, hráškově zelená, albino, lutino či skořicová. Ve volné přírodě jsou rozšířeni ve východní Africe na severu Tanzanie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera. Obývají samostatné křoviny či koruny stromů obklopené travnatými plochami. Zdržují se v menších hejnech. V období dozrávání semen se příležitostně shlukují do větších skupin. Poprvé byl agapornis fišerův popsán koncem devatenáctého století a jeho první chov v zajetí byl zaznamenán v USA v roce 1926.

Vedle kakadua moluckého je kakadu žlutočečelatý největším zástupcem svého rodu. Má silnou potřebu něco ozobávat a vydává pronikavý hlas. Mladí jedinci snadno zkrotnou a jsou velmi učenliví a hraví. Jsou natolik velcí a odolní, že mohou být celoročně ve voliéře s nevytápěným (ale suchým a bez průvanu) zázemím. V přírodě se vyskytuje na severovýchod až jih Austrálie, Tasmánie, Nová Guinea, Ostrovy Aru a King, většinou v blízkosti vodních toků. Příležitostně též bažiny a tropický deštný les.

Je považován za nejnadanějšího řečníka mezi papoušky. Jsou to velmi inteligentní ptáci, kteří dokáží odpovídat na otázky a vést s lidmi dlouhý rozhovor, ale než se takto naučí, uplyne i několik měsíců. Papoušek Žako spadá do registrace CITES. Dožívá se velice vysokého věku, až 50ti let. Vyskytuje se v afrických oblastech Kongo, Libérie, Uganda Tělesné rozměry má 400-600g, a délka 32-40 cm (včetně ocasu).

Pochází z východní Austrálie. První, kdo tento druh popsal byl v roce 1818 Lichtenstein. Bývá v domácnostech často držen jako zcela ochočený mazlíček. V přírodě bývá běžně k vidění v parcích a zahradách na předměstí Austrálie. Dává předost životu ve stromech ale spatřen může být i na zemi při sběru potravy. Nejčastěji se vyskytují v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Co se vůbec zbarvení týče je u obou pohlaví pozoruhodné, s mnoha sytými barvami. Zobák samiček je šedý, kdežto u samců převážně červený s černými okraji. Samice papoušků královských jsou zbarveny stejně jako samci, výjimku tvoří jejich hlava a horní strana ocasu, ty jsou tmavě zelené.

Kombinace pestrých, veselých barev rozzáří každý den, i kdyby bylo sebevíc pochmurně. Rozela pestrá zaplní celou voliéru, protože velice ráda létá a vydá i za víc papoušků co se hluku týče, jelikož má i velice silný hlas. Křičí zejména v případě, kdy se poleká, nebo je s něčím nespokojená. V opačném případě umí příjemně pobrukovat. Tento druh papouška má rád pohyb, miluje létání i koupání. Rozela pestrá je velice odolný papoušek, kterému nevadí ani chladnější počasí.